Na pobřeží dne

sbírám vyplavené kosti včel

plástve masa, stíny medu, světy hlíny

aby bylo mě kam pohřbít

jako by kdosi sel

tam na dně hrobu obejmem se

na kolenou políbím tě

na tváře Magdaleny

a ty za vdovu oblečena do příboje

tam na náhrobek píšeš mi:

voníš jako černá růže u nohou

přines dětský vlas a pomodli se za psy

ty s tělem mlhy, který býváš bílý

a potom teprv můžem zemřít

tak jako jsme žili.

I tak jako jsme živí

v jablcích a s červy

odkládáme hladiny

k jiným šatům

a rty písku

se propadají s bezvětřím

k pláči

na pobřeží dne

dýchám

ještě mám proč

i když to nevím